Postavy
Nikdo z nich není hrdina ani padouch. Charakter ukazují rozhodnutí, opakující se vzorce chování a důsledky, které postupně přicházejí.
Hugo Rada
Vliv, kontakty a schopnost všechno zařídit.
Hugo je podnikatel, manažer, ředitel, sportovní funkcionář a podle vlastních slov také filantrop a mecenáš. Žije v malém městě, na náměstí má kanceláře a téměř na každý problém zná správného člověka. Nebo alespoň říká, že ho zná.
Rád mluví o odpovědném podnikání, ekologii a podpoře společnosti. Jeho firma je zelená, Hugo už o něco méně. Podporuje sport, pracuje pro druhé a často připomíná, kolik toho dělá zadarmo. Zároveň má velmi jasnou představu o tom, jakou cenu má jeho vlastní práce a jakou práce těch ostatních.
Úspěch má být podle Huga vidět. Správné auto, správné hodinky a správný oblek. Protože oblek za pár tisíc vlastně není oblek. A člověk bez kontaktů nejspíš ještě nepochopil, jak svět skutečně funguje.
Hugo umí být okouzlující, velkorysý a neuvěřitelně ochotný. Dokáže otevřít dveře, propojit lidi a zařídit věci, které ostatní neumějí.
Dokud stojíte na správné straně dveří.
Když přijde konflikt, pravidla se mění. Přesvědčování přitvrdí, objeví se právníci, telefonáty a připomínka, že Hugo „zná všechny“. A z bývalého partnera, kolegy nebo přítele se může velmi rychle stát člověk, před kterým Hugo začne své okolí „jen přátelsky varovat“.
Hugo totiž nemanipuluje. Přesvědčuje.
Nevyhrožuje. Vyjednává.
Nepomlouvá. Varuje přátele.
Nehromadí protislužby. Buduje vztahy.
A nemstí se. Jen nezapomíná.
To nejzajímavější na Hugovi ale je, že se za špatného člověka nepovažuje.
Právě naopak.
Hugo je hrdinou každého příběhu, který o sobě vypráví.
A příběhy ostatních?
Ty začínají tam, kde ten jeho končí.
- 55 let
- Vínové sako
- Zlaté hodinky
- Rychlá auta
Epizody
Eduard Král
Funkce, ego a vlastní nepostradatelnost.
Eda je manažer a člověk, který dokonale ovládá jednu důležitou disciplínu: prodat vlastní důležitost. Nemá za sebou převratné projekty ani výsledky, o kterých by se psaly knihy. To mu ale vůbec nebrání dlouze vyprávět, co všechno dokázal, vybudoval, zachránil a zařídil.
Eda řídí lidi a jednou by velmi rád řídil úplně všechny. Ředitelská židle ho přitahuje už dlouho, jen se jí zatím stále daří unikat. O to důsledněji si hlídá alespoň drobné symboly postavení. Když přijde do zasedačky, zamíří rovnou do čela stolu. V restauraci rád objednává první. Ne proto, že by musel. Protože tam podle Edy tak nějak patří.
Úspěch musí být vidět. Velké auto, drahá dovolená, správné hodinky, správná značka. Eda vám rád vysvětlí, co si koupil, kde byl a kolik to stálo. Nechlubil se. Jen se zrovna bavíte o tématu, ke kterému má Eda překvapivě drahou osobní zkušenost.
Eda toho má také opravdu hodně. Je unavený, přetížený a permanentně něco řeší. Práce mu podle jeho slov bere zdraví a bez jeho nasazení by se všechno nejspíš zastavilo. Domů proto někdy chodí už ve dvě odpoledne. Nebo několik minut poté, co odejde majitel.
Eda totiž není líný. Jen velmi dobře pozná, kdy už jeho přítomnost není strategicky nezbytná.
Stejně nepostradatelný je i doma. Rád vypráví, jak musí všechno zařídit, zaplatit a zachránit, protože bez něj by si jeho okolí údajně nevědělo rady. V Edových příbězích je Eda téměř vždy tím nejschopnějším člověkem široko daleko. A pokud něco nejde zařídit, koupí se to.
Pak ale existuje ještě druhý Eda.
Ten se objevuje většinou ve chvíli, kdy se firemní večírek protáhne o několik hodin. Manažerský filtr mizí, hlasitost roste a s každou další skleničkou sílí také Edova potřeba dokazovat okolí, kdo je tady největší borec. Občas chce soupeřit, občas se předvádět a občas vytvoří historku, kterou si bude kancelář vyprávět podstatně déle než Eda.
Co se stalo večer, si totiž Eda druhý den nemusí pamatovat.
Jeho kolegové většinou ano.
Eda ale není zlý člověk. Eda jen velmi potřebuje být vidět, slyšet a uznáván. Potřebuje být první. Sedět v čele. Mít větší auto. Vyprávět lepší příběh. Vydělávat víc. Zažívat víc. A především působit jako člověk, bez kterého se ostatní neobejdou.
Protože řídit lidi je jedna věc.
Vypadat jako ředitel je věc druhá.
A Eda na té druhé pracuje opravdu tvrdě.
Eda nemusí být nejdůležitější člověk v místnosti.
Stačí, když o tom přesvědčí místnost.
- 50 let
- Zelená prošívaná bunda
- Tepláky a bílé tenisky
- Velké SUV
- Ruce v bok a na vše názor
Epizody
David Skála
Budování, vztahy a dlouhá hra.
David je člověk, který věří, že věci mají mít smysl a lidé mají mít hodnoty. Rodina, práce, odpovědnost, přátelství a slovo, které člověk dá druhému, pro něj nejsou věci do motivačního příspěvku. Jsou to pravidla, podle kterých se snaží žít.
Pracuje hodně. Ne proto, aby mohl vyprávět, jak pracuje hodně. Prostě ráno vstane a jde něco dělat. Často dřív, než zazvoní budík. Má nápady, vize a neustálou potřebu něco stavět, opravovat nebo posouvat. Projekt, firmu, sportovní klub, tým nebo člověka.
Velkou část energie věnuje dětem a mladým lidem. Baví ho sledovat, jak někdo roste, učí se a postupně dokáže něco, co ještě před rokem neuměl. David totiž věří, že největší výsledek práce nemusí být vždycky vidět okamžitě.
Peníze potřebuje stejně jako ostatní. Jen podle nich neměří úplně všechno. Když si má vybrat mezi rychlým ziskem a něčím, čemu skutečně věří, dokáže si vybrat tu delší a těžší cestu. Někdy správně. Někdy velmi draze.
David totiž investuje hlavně do vztahů.
Buduje je dlouho a nerad je opouští. Když někomu věří, dokáže za ním stát i ve chvíli, kdy ostatní začínají pochybovat. Pomůže, půjčí, poradí, převezme kus problému a často očekává méně, než kolik sám dává.
A právě tam začíná jeho problém.
David věří lidem někdy déle, než by měl.
Dokáže omlouvat chyby, hledat důvody a dávat další šance. Někdy ještě ve chvíli, kdy už všichni kolem vidí, že žádná další přijít neměla. Loajalita je pro Davida hodnota, ale občas také slepá skvrna.
Jenže existuje hranice.
David dokáže odpustit chybu. Dokáže odpustit selhání. Dokáže pochopit slabost, špatné rozhodnutí i to, že někdo něco nezvládl.
Velmi špatně ale odpouští zradu.
Pokud zjistí, že někdo vědomě zneužil jeho důvěru, vztah se mění. Člověk, za kterého byl ještě včera ochoten bojovat, se může najednou ocitnout za čárou, přes kterou se David už nevrací.
V tom umí být tvrdý.
Možná až příliš.
Protože stejně silně, jako David vztahy buduje, je po skutečné zradě dokáže definitivně uzavřít.
David nepotřebuje sedět v čele stolu. Nepotřebuje mít největší auto na parkovišti ani vyprávět, koho všechno zná. Mnohem víc ho zajímá, co po něm zůstane, až jednou od toho stolu vstane.
Fungující tým.
Projekt, který přežije svého zakladatele.
Děti, které se něco naučily.
Lidé, kteří se na sebe mohou spolehnout.
A vztahy, které nepotřebují smlouvu, aby něco znamenaly.
David totiž věří v jednu poměrně staromódní věc:
Charakter se nepozná podle toho, co člověk říká, když se mu daří.
Pozná se podle toho, co udělá, když by pro něj bylo jednodušší svoje hodnoty porušit.
A možná právě proto David občas prohraje něco, co by Hugo vyjednal a Eda prodal jako vítězství.
Jenže David nehraje na nejbližší výsledek.
David hraje dlouhou hru.
- 42 let
- Triko a džíny
- Notebook a blok
- Trenér dětí